Několik moudrých hlav ale tuto habaďůru prokouklo. Přišli na to, že propast mezi chudými a bohatými se stále prohlubuje. Inu to je jednoduché. Všechny vysoké posty ve všech možných segmentech obsadili právě ufoni, tato místa totiž dávají lidem do rukou moc. A příběh je tu. Je prostinký. Jsme ovečky, které jsou sledováním televize, běžným procházením městem a mnoha dalšími aspekty, ovlivňovány působením mimozemského signálu. Drží nás v hrsti. Nechtějí s námi válčit jenom si nás zotročují. Pěkné že.

Jako předloha filmu They Live posloužila povídka Raye Nelsona, která vyšla pod názvem Ráno přesně v osm (Eight O'Clock in the Morning). V knize hlavní hrdina George Nada jako jediný z obyvatelstva procitá a vidí celou pravdu. Kromě zhypnotizovaných humanoidů jsou zde I mimozemšťané (které nazývá fascinátory - byť to není správné označení, používejme jej rovněž i pro postavy z filmu). I v povídce jsou lidé ovlivňováni signálem z televize. Povídku vzal do rukou mistr béčkových hororů a hovadin (ale krásných hovadin) John Carpenter, trochu jej předělal a naservíroval divákovi poměrně pěknou (leč místy nudnou a zdlouhavou) UFO podívanou. I tady je hlavní hrdina John Nada (podobnost jmen čistě náhodná?) jedním z těch, kteří procitnou a shlédnou celou, pro lidstvo nepěknou pravdu. Našel si práci i přítele, ale stejně mu na tom světě něco nesedí. Něco není v pořádku. Hnán touhou po pravdě nalézá drobné indicie, v televizi zachytí útržkovité vysílání sektářského magora, který poukazuje na přítomnost mimozemšťanů mezi námi a při jedné procházce městečkem objeví krabici se slunečními brýlemi. Ech. Mno a teď, světe div se, ty brýle ukazují reálný svět. Jak to jen vysvětlit… Je to jako kdyby ty brýle disponovaly nějakým filtrem, který odbourává vysílání vetřelců a umožňuje pohled na realitu. To je teda hodně kostrbatý ale líp to asi vysvětlit nepůjde.

Trochu infantilní se může zdát prvek, kdy se mimozemšťané dorozumívají vzájemně hodinkami a jejich prostřednictvím se i přemisťují, ale tak už to ve sci-fi chodí. Komu se to nelíbí ať si šosák políbí. Oprávněné jsou ovšem potom dohady o některých neakceptovatelných chybách jako to, že jsou mezi námi i zkorumpovaní humanoidé, kteří dobrovolně dělají posluhovače bytostem odjinud a zbytek světa zůstává v nevědomosti.

Atmosféra celého filmu nenechá nikoho na pochybách, že za ním stojí Carpenter. Není nijak výrazná, ale je netypická. Celý film podbarvuje hudba, která je vlastně dokola se opakujícím jednoduchým motivem. I za to může režisér, protože když už si hudbu ke svým filmům neskládá sám, tak přinejmenším do její tvorby silně zasahuje.

Hlavní roli Johna Nady ve filmu ztvárnil Roddy Piper, kterého jste mohli jen stěží vidět někde jinde. Ne že by toho v jeho repertoáru bylo málo. Objevil se v haldě snímků, ovšem především v dokumentech o Wrestlingu. On je totiž Roddy Piper především Wrestler, možná jej znáte pod jeho pravým jménem Roderick Toombs. Pravděpodobně to není ani velká škoda, protože jeho herecký výkon byl poněkud vlažný (nechci říct mizerný - zas tak strašné to nebylo). Daleko slavnější je představitel vedlejší role Keith David jako Frank. Toho jste mohli vidět v Carpenterově Věci, ale i v řadě dalších béčkových sci-fi, hororů i normálních filmů. Mezi nejhlavnější můžeme zařadit Pitch Black, Pán Loutek, Četa, Něco na té Marry je nebo Armageddon. Jenom štěky, ale kdo viděl Keitha Davida v nějakém dílku jistě jej pozná i v dalších filmech.

They Live je dodnes považován za jeden z nejlepších režisérových filmů I přesto, že některé pasáže jsou až nepěkně nudné a zdlouhavé. V době kdy se They Live dostalo do našich videopůjčoven vyšplahlo se jeden čas až na samý vrchol žebříčku půjčovaných filmů.

Fascinátoři
Přestože ve filmu se toto označení nepoužívá je poměrně trefné. Mimozemšťané v tomto podání nás totiž fascinují svým vlivem a nechácají nás žít v jakémsi tranzu. Dohromady tvoří perfektně organizovanou komunitu inteligentních bytostí, které si naši planetu podmanili skutečně originálním způsobem. Vlastně o nich nevíme. Vídáme je na ulici jako normální lidi, jako šéfy ve svých zaměstnáních jako přiženěné a přivdané členy rodiny. Vypadají jako my, chovají se jako my, ale nemají šéfy. Samy se postavili do role vládců světa a ovlivňují naše myšlení. Proto i obsadily klíčové posty, je to ta nejbohatší smetánka světa. Prostřednictvím televise, kterou šíří svůj signál je posloucháme na slovo. Pouze pomocí speciálních brýlí, nebo kontaktních čoček jsme schopni spatřit jejich pravou tvář. Z té nám může být pěkně špatně. Vypadají jako rozežrané houby.